Bezpečnostní přestávky ve vztahu k protiepidemickým opatřením k onemocnění covid-19

Právní rámec:

  • § 89 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
  • § 39 NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů,  
  • § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů,
  • § 15 a § 28 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů,
  • § 5 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů,

Zákoník práce ustanovením § 89 stanovuje, že má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby. V daném případě se primárně prováděcím právním předpisem míní nařízení vlády č. 361/2007 Sb., jež v ustanovení § 39 uvádí následující:

(1) Pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru nebo při trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si je může zaměstnanec odložit. První přestávka při trvalé práci zařazené jako riziková se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce v trvání nejméně 15 minut. Následné přestávky se zařazují nejpozději po každých dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky v trvání nejméně 10 minut. Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny.

Ustanovení zakotvuje v nároku na vznik bezpečnostní přestávky dvě povinnosti, a to:

  1. musí se jednat o práci rizikovou podle zákona o ochraně veřejného zdraví (tedy práce kategorie 3., 4. nebo 2R) a
  2. ochranný prostředek je přidělen jako osobní ochranný pracovní prostředek.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), nikoli osobních ochranných pracovních prostředků.

Závěr: V návaznosti na dotčené právní předpisy nespatřuji povinnost stanovování bezpečnostních přestávek. I přesto zaměstnavatel na dobrovolné bázi může přestávku na odpočinek od nošení ochranných prostředků dýchacích cest udělit. Je ale nezbytné určit takový prostor pro čerpání této přestávky, nikoli bezpečnostní přestávky, aby se na nej nevztahovalo dotčené mimořádné opatření.